Jak se učit
aneb trocha studentské psychologie

 

Upozornění: tento text je pouze orientační a značně zhuštěný, na Internetu a v knihách lze najít hodně dalších informací. Zdrojem byly především vlastní zkušenosti a matné vzpomínky na přednášky a skripta z psychologie.

Lidské myšlení je dodnes krajinou neprobádanou a navíc každý člověk je v tomto ohledu jiný, ale existují určité ověřené postupy zacházení s lidskou psýché, které fungují nebo alespoň částečně fungují u většiny lidí.

Krátkodobá paměť

Většina studentů určitě pozorovala, že na začátku zkouškového období, kdy se mozek probírá ze semestrálního zimního spánku, je velmi těžké udržet pozornost a přinutit mozek něco dělat, ale v průběhu zkouškového období se postupně tento důležitý orgán vycepuje k neuvěřitelným výkonům. Je to tím, že mozek, stejně jako jiné součásti člověka, je nutné procvičovat, aby co nejoptimálněji plnil svou funkci. Je tomu tak ze stejného důvodu, proč sportovec musí tvrdě trénovat své svaly, motoriku atd., aby na závodě podal co nejlepší výkon. Udává se, že již po 3 - 4 dnech "klidu" velmi znatelně klesá schopnost mozku pamatovat si a logicky usuzovat. Procvičování mozku údajně má velký vliv také na duševní zdraví a čilost v pokročilém věku, tedy člověk, který svůj mozek zaměstnává i ve stáří, má větší naději, že začne duševně stárnout mnohem později. Studenta by ovšem mělo zajímat především to, že pokud svůj mozek pravidelně důkladně zaměstnává, pak zvládá zkouškové období mnohem snadněji.

Mozek ke svému správnému fungování potřebuje také odpočinek (tento fakt většina lidí slyší velmi ráda). Proto by časový plán učení měl vypadat přibližně takto:

Učíme se po dobu 15 - 25 minut (podle složitosti učiva). V této fázi aktivního učení používáme především levou mozkovou hemisféru, která má v mozku na starost především logické myšlení a také paměť. Po uplynutí této doby prudce klesá koncentrace a mozek potřebuje přestávku. V této přestávce (alespoň 5 minut), tedy ve fázi odpočinku, se pokoušíme co nejvíce zapojovat pravou mozkovou hemisféru, kde sídlí především fantazie, tvořivost a vůbec všechny "nelogické" lidské vlastnosti. Můžeme poslouchat hudbu, zpívat, kreslit (čím nesmyslněji, tím lépe), tančit, protáhnout svaly, umýt nádobí, ... Důležité je, aby v této fázi odpočívala ta část naší osobnosti, která má na starosti učení, osvědčil se především aktivní odpočinek (zaměstnáváme se fyzicky). Po fázi odpočinku následuje opět fáze intenzivního učení, pak další fáze odpočinku, atd., a pokud člověk postupuje takto, dokáže se během dne (s přestávkami na jídlo a další biologické potřeby) naučit neuvěřitelné množství látky.

Někteří studenti se během krátké doby pokoušejí dohnat své dosavadní "flákání" a učí se ve dne v noci (případně jenom v noci, ve dne se přece dá dělat tolik příjemnějších věcí). Okrádají se o spánek a říkají si, že po zkouškách to doženou. Jenže unavený mozek nedokáže pracovat tak hekticky, jak by měl, potřebuje totiž pravidelnou regeneraci. K této regeneraci dochází během spánku, a to pouze v jeho určitých fázích (tzv. REM spánek, doba, kdy se nám také zdají sny). Jestliže spíme jen krátce, přerušovaně nebo pod vlivem všeobecně oblíbených prášků na spaní, pak k těmto fázím vůbec nebo téměř vůbec nedochází a my se probouzíme někdy dokonce unavenější než před spaním. Zvláště těsně před zkouškou mozek vyžaduje důkladný odpočinek.

Další věc, kterou mozek potřebuje, je výživa. Člověk intenzívně využívající svůj mozek by měl mít dostatečný přísun tekutin na bázi vody, živin, vitamínů, minerálů, některých stopových prvků a kyslíku.

Co se tekutin týče, doporučují se iontové a vitamínové nápoje, minerálky, stolní vody, džusy, bylinkové čaje (pozor, některé byliny mají "uklidňující" účinky, rovněž na marihuanu a podobné byliny raději zapomeňte), dobrý je také černý nebo zelený čaj (čaj, zvláště černý, obsahuje také kofein a další povzbuzující látky, zelený má oproti černému čaji tu výhodu, že tolik nezvyšuje krevní tlak). Káva není špatná, ale příliš zvyšuje krevní tlak, což může mít špatný vliv na koncentraci. Nejlepší je během dne tyto druhy nápojů střídat. Alkoholické nápoje se vyznačují velmi nízkým obsahem vody, proto z hlediska výživy mozku nemají význam, alkohol dokonce má na průběh učení velmi špatný vliv.

Proč je voda tak důležitá? Především proto, že urychluje regeneraci mozkových buněk, urychluje přísun živin do mozku, má zřejmě kladný vliv na chemické procesy probíhající v mozku při učení atd. Mozek se ve skutečnosti nedotýká lebeční kosti, ale je obklopen mozkomíšní tekutinou a ke svému okolí upevněn pružnými vazy. Jestliže hladina této tekutiny následkem dehydratace (nedostatku tekutin na bázi vody v organismu) poklesne, výkon mozku se zhorší (především schopnost koncentrace) a při delším trvání tohoto stavu dochází k duševní únavě, nežádoucím psychickým jevům až k úporným bolestem hlavy.

Potřebné živiny, vitamíny, minerály a stopové prvky lze získat samozřejmě chemicky polykáním různých tablet, ale levnější a zdravější zdroje jsou přímo v potravě. Není náhodou, že součástí různých studentských směsí bývají oříšky, ať už vlašské, lískové, kešu, para, kokosové (burské oříšky neboli podzemnice olejná ve skutečnosti nejsou ořechy, jediné, čím se jim celkem blíží, je obsah tuku). Oříšky totiž obsahují vysoké množství vitamínu B, který má velmi dobrý vliv zejména na funkci paměti. Jeho velkou výhodou je fakt, že tímto vitamínem se prakticky nelze předávkovat. Dalším důležitým vitamínem (mimo jiné i pro schopnost koncentrace) je vitamín C, který najdeme v ovoci a zelenině. Sušené ovoce také obsahuje vitamín C, ale ne již v takovém množství jako v čerstvém stavu. Ze stopových prvků můžeme vyzdvihnout například jód, fosfor, zinek a selen, dobrým zdrojem stopových prvků jsou například ryby. Důležité jsou samozřejmě i ostatní vitamíny a živiny, mozek se nedá ošidit o nic. Doporučuje se zobat také například slunečnicová nebo dýňová semínka, rozinky apod. Jediným nebezpečím je potom jisté narůstání hmotnosti tělesné schránky, což lze vyřešit aktivním odpočinkem v přestávkách mezi učením.

Kyslík potřebují všechny buňky lidského těla, a každý člověk tuto chemikálii poctivě dodává dýcháním, část kyslíku také získáváme přes kůži. Proto je vhodné při učení často větrat (pokud ovšem venku není ještě horší vzduch než v místnosti). Nedostatek kyslíku má negativní vliv zejména na koncentraci, a také mozkové buňky, stejně jako všechny ostatní buňky v těle, při omezení přísunu kyslíku rychleji stárnou a dříve umírají. Kuřáci prominou, ale teď musím napsat pár slov proti jejich zlozvyku. Zplodiny z kouře se dostávají do krve a "vraždí" červené krvinky (ve skutečnosti jde opět o chemickou reakci), jejichž úkolem je také distribuovat kyslík všude, kde je zapotřebí. Kuřáci prohlašují,že kouření jim umožňuje se lépe soustředit, ale ve skutečnosti jde o potlačování abstinenčního syndromu, který je pro schopnost koncentrace také nepříliš prospěšný.

Při práci s krátkodobou pamětí se projevuje několik faktorů:

  1. Faktor prvotního efektu: to, co slyšíme nebo čteme nejdřív, nám obvykle lépe utkví v paměti.
  2. Faktor konečného efektu: to, co slyšíme nebo čteme až ke konci, si dobře pamatujeme ("probuzení" na konci přednášky).
  3. Faktor asociace: to, co nám připomíná něco známého nebo co navazuje na již zapamatované, se snadněji naučíme.
  4. Faktor výjimečnosti: zvláštní a z normálu vybočující na sebe upozorňuje a snadněji se pamatuje.
  5. Faktor koncentrace: jen tehdy, když se dokážeme na učení soustředit, dostaví se žádaný výsledek.
  6. Faktor motivace: čím více si chceme zapamatovat, tím více si skutečně zapamatujeme.

Všechny tyto faktory se ve fázi aktivního učení pokoušíme co nejlépe využít:

Protože každý člověk myslí a učí se jiným způsobem, měli bychom vědět, jestli máme více rozvinutou spíše "obrazovou" nebo "zvukovou" paměť. Podle toho volíme i způsob učení. Může nám vyhovovat spíše pročítání a prohlížení materiálů, někdo si lépe pamatuje, pokud si bokem dělá na papír poznámky, nebo si dokonce musí text číst nahlas, aby z něho něco pochytil. Doporučuje se nejdřív si text přečíst a získat celkový přehled o jeho struktuře, členění na části a obsahu těchto částí, potom se věnovat jednotlivým logickým částem a potom je opět spojit do celku. Pokud se jedná o učivo logicky členěné, lepších výsledků jak při používání, tak i pro délku doby, po kterou si je pamatujeme, dosáhneme, když se učíme této logické struktuře (proč tomu tak je, z čeho je to odvozeno, ...), než kdybychom se učili prostě nazpaměť.

Pro učení bychom měli mít vyhrazen prostor, kde jsme zvyklí se učit a kde není nic, co by nás rozptylovalo. Někdo pohodlně sedí a materiály má rozložené všude kolem sebe (na zemi je místa dost), jiný zase při učení musí chodit po místnosti (zde pravděpodobně hraje roli potřeba rytmu, který vybuzuje mozek k činnosti).

Dlouhodobá paměť

Ve chvíli, kdy získáváme nové informace (na přednášce, v materiálech, ...), si z nich okamžitě dokážeme zapamatovat asi 75 % (průměrně; záleží na typu informací a spoustě dalších faktorů). Během následujících 10 minut dochází k asociacím s již zapamatovanými a bezpečně uloženými informacemi a množství zapamatované informace se zvyšuje na 90-95 %. Po těchto 10 minutách začíná působit destruktivní faktor zvaný zapomínání a do 24 hodin klesne množství zapamatované informace na 3-4 %.

Co bychom měli dělat, aby k tak drastické ztrátě informací nedocházelo? Opakovat, opakovat, opakovat (nikoliv toto slovo, ale učivo). Jestliže učivo pravidelně opakujeme, potom se do 3 měsíců dostane do trvalé paměti a ze zkouškového období se stane procházka růžovou zahradou. U lidí, o kterých se říká, že mají absolutní paměť, proces opakování v mozku probíhá automaticky, podvědomě, my ostatní musíme s mozkem tvrdě pracovat.

Samotné opakování nemusí znamenat to, že bychom se několikrát týdně našprtali celou přednášku, obvykle stačí do 10 minut od konce přednášky si pomalu a důkladně pročíst zápisky nebo materiály, potom totéž provést do večera (např. četba na dobrou noc), a pak ještě několikrát týdně tak dlouho, dokud nedojdeme k závěru, že učivo máme již dostatečně osvojeno (trvá několik týdnů až několik měsíců). Velmi pomáhá také návaznost následujících přednášek, lze zde využít faktoru asociace.

Zapomínání nemusí být jen kvantitativní (množství zapamatované informace se snižuje), ale také kvalitativní. Dochází k tzv. schematizaci, kdy představy ztrácejí na přesnosti, narušení vazby mezi pojmy (ztráta asociace), narušení struktury vědomostí.

Co se vlastně v mozku děje, když si chceme něco zapamatovat?

Jak jistě ví každý absolvent střední školy, veškeré duševní děje probíhají v šedé kůře mozkové skládající se z mozkových buněk neboli neuronů. Tyto neurony jsou vzájemně propojeny do jakési dynamické sítě, vazby mezi nimi jsou různě silné. Zatímco u počítače v paměti striktně oddělujeme data a instrukce, v lidském mozku se jakýkoliv druh informace uloží stejným způsobem a to tak, že se zakóduje do struktury vazeb.

Učení se tedy projevuje zesilováním nebo navazováním vazeb mezi neurony. Jestliže zapamatovanou informaci nepoužíváme ani si ji neopakujeme, příslušné vazby slábnou a informace je zapomínána. Opakování znamená zesilování a tvoření nových vazeb (čím více cest k informaci vede, tím jednodušší a rychlejší je její vybavení), a také replikaci. Často používané informace jsou mnohonásobně replikovány v různých částech mozku.

Samotné ukládání a vybavování informace probíhá elektrochemicky. Vazba mezi dvěma neurony je při každém použití posílena, při nepoužívání se oslabuje. Při vybavování je informace hledána především pomocí silnějších vazeb, tedy, laicky řečeno, často používaná informace, ke které vedou silné vazby, se vybaví rychleji než informace nepoužívaná a neopakovaná.